Work in progress
|
Celostní, preventivní a alternativní péče o zuby
Jedním z nejdůležitějších aspektů základní péče o zdraví každého člověka je správně se naučit, jak se starat o své zuby. Platí to pro každého už od dětství. Existuje spousta způsobů, jak si zuby zničit. Mezi nejčastější patří jejich mechanické poškození, kazy, záněty dásní a bohužel také i nekvalitní stomatologie. Abychom předešli poškození a ztrátě zubů, měli bychom být při jídle vždy opatrní a soustředit se na to, co jíme, abychom mohli odhalit drobné kamínky, nebo jiné malé pevné předměty, které se občas do jídla dostanou. Chceme-li zabránit kazům, musí být perfektní ústní hygiena samozřejmostí. Do velké míry může rovněž pomoci program vyvážené výživy. Tento program je oproštěn od veškerých sladkostí, včetně ovoce a většiny šťáv a současně se vyhýbá potravinám z fastfoodových restaurací, které zuby ani dásně nevyživují. Do programu jsou namísto toho zahrnuty doplňky stravy s obsahem živin, které jsou v dnešní době potřeba pro každého bez ohledu na věk, stravu nebo životní styl. Mezi ně patří vápník, hořčík, fosfor z kvalitních zdrojů, mangan, zinek, měď a jiné minerály. Ty všechny jsou potřebné pro zdravé zuby a dásně. Abychom zabránili špatným stomatologickým zákrokům, měli bychom umět vyjádřit pochyby a nebát se na vše svého zubaře zeptat. Nebojte se odmítnout výplň kanálku a vyhněte se léčebným postupům na bázi fluoridu či jiným pochybným zubním procedurám. Tyto procedury jsou také předmětem tohoto článku. Co se rozumí pojmem celostní zubní lékařství? Nový výzkum a nové nemoci vedou některé lékaře k pochybám o moudrosti tradičních zubních materiálů a procedurám péče o zuby. Díky tomu se jich více a více přiklání k celostnímu zubnímu lékařství. Poznámka: Váš zubař musí být v první řadě zkušený a zajímat se o celostní pohled na medicínu. Nemusíte chodit vyloženě k tzv. celostnímu zubaři, pokud Váš lékař chápe, v čem správná péče o zuby tkví, což je i tématem tohoto článku. V ČR není mnoho dobrých alternativních a celostních zubařů nebo jsou cenově hůře dostupní a přitom provádí často nadbytečné výkony. Například většina kavitací (patogenních ložisek vzniklých po špatném odstranění zubu) sama od sebe zmizí, pokud budete následovat kompletní program vyvážené výživy a používat přípravky pro správnou zubní hygienu. Ve většině případů tedy nemusíte platit tisíce za odstranění kavitací. Podstata celostní zubní péče spočívá v následujícím: 1. Pochopit, že existuje úzký vztah mezi zdravými zuby a oblastmi jako je výživa, stavba těla (do této oblasti spadá např. zubní oblouk či čelistní kloub), kraniosakrální systém, imunitní systém a centrální nervový systém (CNS). 2. Pečovat o zuby s ohledem na materiály používané na zubní výplně. Nepoužívat amalgam (slitina rtuti) ani nikl v žádné formě. 3. Uvědomit si, že většina procedur výplně kanálků způsobuje infekci, která je zdraví velice škodlivá. Výplně kanálků za žádných okolností nedoporučujeme. 4. Pochopit, v čem tkví problém kavitací, patogenních ložisek zbylých po minulých ošetřeních. 5. Pochopit, že onemocnění dásní či periodintitida (zánět vazivové dásně kolem kořene zubu) nemusejí být ošetřovány chirurgicky, že mohou být vyléčeny přírodními metodami, zvláště vyváženým příjmem živin. Podstatou tohoto článku je informovat o nejlepších řešeních v oblasti zubní péče. Co je minimálně invazivní zubní lékařství? Tento přístup by měl být ještě lepší než alternativní, celostní či preventivní stomatologie. Jedná se o využití nejmodernějších technik, jakými je např. ozonová terapie, které z části nahrazují praktiky vrtání či vyplňování děravých zubů a jiné invazivních zákroky jako je výplň kanálků. Tento přístup se pomalu dostává do povědomí veřejnosti. O metodách minimálně invazivního lékařství pojednává publikace Carol Vander Stroep s názvem Mouth Matters. Odkaz na stránky: https://www.mouthmattersbook.com Tento přístup však není předmětem tohoto článku, jelikož tým Doktor.cz s ním není ještě plně osobně obeznámen a nabízíme Vám jej ke zvážení a vlastnímu studiu. Podstata alternativní či celostní stomatologie Stejně jako musí licencovaní lékaři a chiropraktici, kteří se odchylují od běžné praxe, dokola obhajovat své postupy před lékařskými radami, musí i alternativní a celostní dentisté odrážet často nepřiměřené útoky zavedených stomatologických uskupení pochybujících o jejich správnosti. Zástupci několika evropských hnutí za zákaz užívání amalgamu ve stomatologii byli v minulosti několikrát napadeni za snahu informovat veřejnost o úskalích a nebezpečích standardních metod zubní péče, o kterých je také tento článek. Budoucnost alternativní stomatologie závisí na pochopení, že je možné vybrat si zubní péči podle svého uvážení, a ochotě tento názor šířit, aby dolehl i k uším zákonodárců a ostatních, kteří mohou s jeho „zakořeněním“ v naší společnosti významně pomoci. V USA například došlo v roce 2010 k podstatné změně v použití rtuťového amalgamu na výplně. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv ho již od tohoto roku nedoporučuje u dětí do 6 let a u těhotných žen. Tento krok může vést k postupnému zákazu používání rtuťového amalgamu do výplní zubů. Ve Švédsku byla situace před několika lety podobná. Úřad pro kontrolu léčiv nedoporučil použití této látky pro malé děti. Za pár let se toto týkalo dětí do 18 let a žen, které chtěli otěhotnět v budoucnu. Pár let nato došlo k úplnému zákazu používání rtuťového amalgamu ve výplních. V České republice jsou amalgamové výplně hrazeny zdravotními pojišťovnami a proto jsou bohužel velmi rozšířené. Tento pomalý přístup k zákazu amalgamu ve světě slouží spíše politickým a právním zájmům, než těm týkajících se zdraví. Běžné je tvrzení, že dentisté „staré školy“ potřebují čas obeznámit se s novými technikami nahrazování amalgamu, které jsou dnes již obsaženy v osnovách všech stomatologických škol. Nicméně používání rtuti v ústech mělo být zakázáno již dávno a dnes již být smutnou kapitolou v dějinách stomatologie. O kontaminaci těla těžkými kovy se na našem portálu dočtete velmi často a jde o velký problém. Vztah mezi zuby a výživou Otázka, co jíte, jaký máte životní styl, či jestli a jaké berete výživové doplňky, by měla být automatická. 99 % zubařů Vám ji ale nepoloží. Pro celostní zubaře by spojitost stravy a životního stylu se zdravím zubů měla být podstatou celé profese. Neustále nás překvapuje, že zubní lékaře, kteří by se měli o stravu pacientů snad zajímat úplně nejvíce ze všech lékařských oborů, tento aspekt v podstatě moc nezajímá. Doktor Weston Price toto téma zkoumá ve své publikaci nazvané Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a fyzická degenerace). V období 1900-1925 cestoval Dr. Price kolem světa a zkoumal vztah mezi zdravými zuby a výživou. Zjistil, že kdekoliv byly přírodní potraviny nahrazeny rafinovanou stravou západní civilizace, zdraví zubů se rapidně zhoršilo. Kniha doktora Price je fascinujícím a přesvědčivým čtením o tom, jak důležitá je výživa pro naše zuby. Kniha rovněž obsahuje velké množství fotek a rentgenových snímků zubů zdravých, ale i podvyživených lidí. Jak je již popsáno výše, pro zdravé zuby je potřeba široká škála minerálů. včetně vápníku, hořčíku, fosforu, zinku, mědi, manganu, boru a jiných. Tyto minerály v rafinovaných potravinách skoro nejsou. Rafinovaný cukr, bílá mouka, bílá rýže obsahují opravdu jen málo těchto důležitých prvků. Na cukry bohatá strava podporuje růst bakterií v ústech, které způsobují povlak a zuby poškozují. Kyselé nápoje typu Coca-cola mohou poničit zubní sklovinu. Kyselina fosforečná, rovněž obsažená v těchto nápojích, na sebe váže vápník, hořčík a zinek a odvádí je pryč z těla. To může vést k řídnutí kostí, což je běžným problémem dneška. Ovoce může být také zubům škodlivé, zvláště pro svůj vysoký obsah cukrů v kombinaci s kyselinami, které jsou přítomné hlavně v nezralém ovoci, a nevyrovnanou hladinou minerálů způsobenou špatným pěstováním. Správnou výživou můžeme předejít kazivosti zubů. Ale nejen to. Výživa je rovněž klíčová pro vývoj kostí, zdravé dásně, dobrý skus a v podstatě všechny aspekty stomatologie. Na těchto stránkách se v podstatě všechny články zabývají správnou výživou, nemusíme tudíž opakovat základní doporučení na téma strava a výživové doplňky. V tomto odstavci bychom jen rádi připomněli, že zuby, dásně a jiné orgány a tkáně v dutině ústní nejsou izolované od zbytku těla. Naopak, jsou jeho nedílnou součástí a často odrazem stavu celého těla, které je silně závislé na správné stravě a životním stylu. Tento přístup by měl být u celostního přístupu k péči o zuby stěžejní. Doposud jsme nenašli systém, který by byl jen trochu schopný konkurovat síle a efektivitě vědě o vyvážené nutriční stravě. Rádi bychom tedy tímto nabádali všechny zubaře, aby na ni nezapomínali a její potřebu svým pacientům zdůrazňovali. Výsledky budou stát zaručeně za to. Tento článek popisuje mnoho důležitých aspektů zdraví a jejich provázanost s problematikou zubů. Neodstraňujte zuby moudrosti nebo jiné zuby, pokud nezpůsobují problémy Preventivní odstraňování zubů moudrosti byl běžnou, ale z pohledu týmu Doktor.cz nesprávnou praxí. Zdravé zuby, pokud nejsou závažnou překážkou v dutině ústní, by se odstraňovat neměly. Důvody, proč neodstraňovat bezproblémové zdravé zuby moudrosti, jsou následující: 1. Nikdy nevíte, zda je nebudete potřebovat později. Je možné například, že se ostatní stoličky zkazí a zuby moudrosti budou potřeba pro žvýkání nebo jako opora můstku či pro jiný účel. 2. Odstraněním porušíte tok energie ve Vašem těle. Pokud se odstraní zub, vždy to naruší meridián, který prochází oblastí konkrétního zubu. Každý konkrétní zub je energeticky důležitý pro konkrétní orgán. Energetické dráhy zubů jsou spojeny s jednotlivými orgány našeho těla. Zuby se počítají od středu ke kraji. Horní zuby: 1. Ledviny, žlázy, slepé střevo 2. Ledviny, močový měchýř, mízní uzliny 3. Játra, žlučník, páteř 4. Dýchací ústrojí, páteř, mozek, žlázy 5. Dýchací ústrojí, páteř, žlázy, klouby 6. Slezina, slinivka břišní, žaludek 7. Tlusté střevo, hltan, jícen, slezina 8. Tlusté střevo, tenké střevo, srdce Spodní zuby: 1. Ledviny, močový měchýř, žlázy 2. Ledviny, močový měchýř, žlázy 3. Slezina, nadledviny, slinivka břišní 4. Játra, žlučník, slinivka břišní, páteř 5. Žaludek, dvanácterník, tlusté střevo 6. Dýchací ústrojí, brzlík, mozek, tlusté střevo 7. Tlusté střevo, klouby, páteř 8. Slezina, krevní oběh, srdce 3. Po odstranění se vytvoří kavitace, dutina, která když se neošetří, a většinou se neošetřuje, zůstává v dásni a může být zanesena bakteriemi, které představují nápor na imunitní systém člověka. Tento jev je v dnešní době častou příčinou problémů v oblasti péče o zuby. 4. Odstraněním zubů moudrosti narušíme strukturu dutiny ústní. Zuby moudrosti se většinou odstraňují proto, aby nekomplikovaly pohyb a s ním související činnosti úst a sanice. Tohoto je ale ve skutečnosti možné dosáhnout i chiropraktickými a jinými neinvazivními technikami. Odstraněním zubů moudrosti dojde v dutině ústní ke změnám, které mohou být v některých případech příčinou problémů v budoucnu. Na základě těchto všech důvodů tým Doktor.cz nedoporučuje odstraňovat zuby moudrosti, pokud k tomu není opravdu pádný důvod. Zubní kazy a materiály zubních výplní Zubním kazům se dá předejít a jejich tvorbu většinou i úspěšně zastavit kombinací programu vyvážené výživy stravy a správnou zubní hygienou, o které pojednává tento článek níže. Dr. Weston Price dokonce zjistil, že za určitých okolností se může zkažený zub i sám uzdravit, což znamená, že není potřeba zuby vrtat a plombovat. Těmito okolnostmi se rozumí správný ozdravný program. Tento konečný stav ozdravného programu jsme zatím nezaznamenali, ale jsme na dobré cestě a pevně věříme, že se to jednou podaří. Léčebné procedury na bázi fluoridu a tablety proti kazivosti zubů. Není potřeba chránit zuby přípravky s obsahem fluoridu či jiných toxických látek. Nenechte zubaře, aby Vašim dětem předepisoval fluoridové prostředky proti kazivosti zubů. Někdy se tyto léky vydávají bez předpisu přímo u zubaře, proto buďte obezřetní a zajímejte se o to, jaké přípravky byly Vašim dětem doporučeny. Pokud se u dítěte, ale i u dospělého, upraví strava tak, aby byla správně vyvážená, není potřeba používat žádných zubních pečetidel na ochranu zubu. U některých případů jde ale někdy o zdlouhavý proces, proto je někdy rozumnější pečetidlo použít, rozhodně by ale nemělo obsahovat fluorid. Smutný příběh zubních výplní z rtuťového amalgamu. Po dobu sto padesáti let bylo standardem používat na výplň zubů plomby ze slitiny stříbra a rtuti s příměsí mědi, kadmia a jiných kovů. Před aplikací musí výt zub vyvrtán. Směs, která je měkká díky přítomnosti rtuti, se pak vtlačí do zubu. Při vtlačení se určité množství rtuti vytlačí, což způsobí, že výplň ztvrdne. Rtuť ve výplni pomáhá odstraňovat přítomné bakterie, časté příčiny infekcí. Amalgamové plomby mají ale několik vážných nedostatků: 1. Tím hlavním je fakt, že rtuť je vysoce toxický kov. Je jisté, že pokud se rtuť vyskytuje v ústech, bude se vyluhovat do těla. Rtuť se snadno uvolňuje během žvýkání i během zubních zákroků a postupuje směrem do mozku. Rtuť je vysoce toxická a pro mozek a nervový systém nebezpečná. Je často spojována s neurosvalovými onemocněními, autismem, poruchou pozornosti a mnoha jinými poruchami nervového systému. V 19. století výpary rtuti způsobovaly nervové poruchy zejména u dělníků v továrnách na klobouky z plsti, ze které se rtuť vypařovala. Odtud pravděpodobně pochází anglické rčení „bláznivý jako kloboučník“. 2. Rtuťová výplň zub nijak neposiluje. Naopak, vyvrtání zubu, které je pro výplň potřeba, zub ještě více oslabí. Zvýší se tak pravděpodobnost, že zub v nějaké fázi praskne, což je dosti častý jev. Oproti tomu použití kompozitní pryskyřice nebo připevnění inlaye či onlaye zub posiluje. 3. Přítomnost kovů v ústech, zvláště pak několika druhů, může generovat tok elektrického proudu v ústech. To může mít následně dopad na mozek a u některých lidí na zdraví obecně. Kovy reagují se slinami stejně jako např. v bateriích. V bateriích dojde u nepodobných kovů k tomu, že se za přítomnosti vodivého média začne vyrábět elektřina. To je u baterií žádoucí, ne však v ústech, která jsou v těsné blízkosti mozku. 4. Každý zub v ústech je propojen s akupunkturními drahami, tzv. meridiány. Podle některých předních akupunkturistů může přítomnost kovu v zubu ve výsledku narušit tok energie, který meridiánem, a celým tělem, probíhá. Nekovové výplně jsou v tomto ohledu lepší, i když ne ideální, variantou. 5. Ostatní kovy obsažené v amalgamových výplních, jako např. stříbro, kadmium, měď, případně další, jsou rovněž toxické a nemají v ústech člověka co dělat. 6. V anglicky mluvících zemích je doktor či zubař, který je hloupý a nevzdělaný, přezdíván quack (v češtině šarlatán, mastičkář). Má to co do činění s používáním amalgamových plomb u pacientů. Výraz quack totiž pravděpodobně pochází z německého výrazu pro rtuť, což je quecksilber. Dentista, který používal rtuťový amalgam, byl přezdíván „queck“, odtud pak anglický quack. Citlivost na rtuť je, jako u všech jedů, u každého jiná. Rtuť má dopad na imunitní systém, centrální nervový systém, štítnou žlázu a jiné systémy v těle. Bláznivé kloboučníky, jejichž zástupce najdeme i v Alence v říši divů, jsme již zmiňovali výše. U nich se, po několika letech práce v továrnách na plstěné klobouky, které se napouštěly rtutí, projevily v důsledku dýchání výparů z rtuti psychické poruchy, následkem kterých museli kloboučníci s prací skončit. Výzkum toxicity rtuti má jasné výsledky. Několik států včetně Švédska již od používání amalgamových plomb upustilo úplně. Jiné státy tento typ výplní povolují, ale ne u těhotných žen. Studie prokázaly, že rtuť se do těla vylučuje po dobu několika let od doby, co byla v podobě amalgamové plomby umístěna do úst. Toxický odpad v ústech. Je s podivem, že ten samý materiál, který se vkládá do úst pacienta, je po jeho vyjmutí považován za toxický odpad. Dentista je povinen skladovat amalgam ve speciálním kontejneru ve vodě a nemůže se ho zbavit hozením do koše. Tento materiál musí být přepraven na skládku toxického odpadu. V zubní ordinaci nenajdete koberce. Pokud totiž dojde k tomu, že se rtuťový amalgam vylije na koberec, je těžké ho z koberce odstranit a ten pak může zamořit celou ordinaci. Proto je zakázáno umisťovat pod zubařské křeslo kobercové materiály. Politika rtuťového amalgamu. Toto je téma na dlouhé povídání. Stručně řečeno, například Americká stomatologická asociace a jiná stomatologické uskupení všude po světě postupně upouští od hájení používání amalgamových plomb, jelikož výsledky výzkumů stále častěji ukazují, že amalgam je zdraví škodlivý. V České republice však tato diskuze teprve začíná. Bude tedy ještě nějakou dobu trvat, než k zákazu používání dojde, proto pokud se o své zdraví staráte, podnikněte v tomto směru kroky sami. Odstranění amalgamu a náhrady. POZNÁMKA: Pro odstranění amalgamových výplní není potřeba navštěvovat celostního zubaře. Kterýkoliv kompetentní stomatolog tento zákrok zvládne, pokud má dostatečná odsávací zařízení a ví, jak aplikovat plomby z kompozitní pryskyřice. Názor, že by často používaný, a tedy logicky nezávadný, amalgam měl být nahrazen méně toxickými materiály co nejdříve dokáže nejednoho zubaře zvednout ze židle. V týmu Doktor.cz se s tímto názorem jednoznačně ztotožňujeme. Za méně toxické materiály je považováno zlato, keramika, kompozitní pryskyřice a jiné plastové materiály. Existují však výjimky, u kterých okamžitá výměna výplní není vhodná. Ty jsou následující: 1. Lidé s rakovinou v aktivní fázi by měli s výměnou amalgamu počkat, až když je nemoc na ústupu nebo odezněla. Tuto informaci jsme obdrželi od odborníka na léčbu rakoviny. Měl několik pacientů, kteří toto varování v potaz nebrali a na následek vyjmutí amalgamových plomb zemřeli. Tělo, již tak oslabené bojem s nemocí, neuneslo další, ač nepatrný, nápor toxické látky a svůj boj prohrálo. 2. Minimálně měsíc před výměnou plomb nasaďte vyváženou dietu a užívejte doplňky stravy pro ústní hygienu. Tento postup sníží možnost infekce u některých případů a celkově usnadní proces výměny. Za nejlepší řešení, jak se vyhnout potížím při výměny amalgamových výplní, však považujeme přechod na program vyvážené výživy stravy. Česká lékařská komora (ČLK) se zatím na výměnu amalgamových plomb za méně škodlivé dívá skrze prsty. Existuje však velké procento lidí, kteří se okamžitě po výměně toxického materiálu za méně toxický začali cítit lépe. Příčinou zlepšení může být jednoduše menší množství škodlivého materiálu, ale i odstranění původců nepatrných elektrických toků v ústech. Testování kompatibility zubních materiálů. Někteří celostní stomatologové provádějí krevní a jiné testy, aby určili, zda je daný materiál kompatibilní s chemickým složením těla pacienta. To je vynikající metoda v případě, kdy pacient trpí těžkými alergiemi. U všech ale testy potřeba nejsou. Techniky a postupy odstraňování amalgamových výplní. Při odstraňování amalgamových výplní by měly být brány v úvahu následující faktory: 1. Dostatečné odsávání. To proto, aby během zákroku nedošlo k vdechování či polykání výparů nebo částic rtuti. Tento faktor by měl být klíčový při odstraňování rtuťových amalgamových plomb. Plomby může odstranit kterýkoliv zubař, nejen celostní. Dalšími, z našeho pohledu již méně klíčovými faktory jsou: 2. Někteří celostní stomatologové u pacientů nejdříve zjišťují, které amalgamové výplně způsobují největší elektrické vlnění a těch se zbavují nejdříve. Z našeho pohledu je potřeba se na tuto teorii podívat blíže, může, ale ani nemusí, být důležitá. 3. Zubaři by měli pacientům naordinovat stravu skládající se alespoň z těch nejzákladnějších zdraví prospěšných potravin a výživových doplňků, a tím předcházet podvýživě a nepříjemným vedlejším účinkům spojených s odstraněním amalgamových plomb. Z našeho zjištění je průběh odstraňování výplní z amalgamu hladší a bez větších vedlejších efektů u těch pacientů, kteří se stravují dle pravidel správné vyvážené výživy stravy. Přátelé a známí, kteří konzumují odlišnou, byť výživnou stravu, tak hladký průběh odstraňování plomb neměli. Toto může být náhoda, ale spíše ne. Zubní materiály. Žádný zubní materiál není dokonalý. Pryskyřice a keramické materiály nemají antibakteriální účinky rtuti a hůře se aplikují. Na druhé straně se pryskyřice nebo tzv. inlaye („plomby“ ze zlata či např. keramiky) jsou adhezivem připevněny k zubu, a tím zub zpevní. Nedochází tak k praskání zubu. Navíc, pokud se výplně z kompozitní pryskyřice opotřebí, není třeba je celé vyměňovat, jako tomu je u amalgamu. Prostě se přidá nová vrstva na již stávající výplň. Plomby z pryskyřice či keramiky jsou estetičtější, jelikož mají barvu zubu. Inlaye ze zlata a jiných materiálů. Slitiny zlata jsou také dobrým zubním materiálem, ale jsou dosti drahé, tudíž se moc nepoužívají. Jsou také pracnější, jelikož se musí do tvaru inlaye vymodelovat. Navíc se aplikují pomocí lepidla, které v sobě také obsahuje určité množství toxinů. Inlay je náhrada zubu, která je vymodelována do přesného tvaru podle provedeného otisku dutiny v ústech. Po provedení otisku se v laboratoři vytvoří forma, do které se vlije roztavená slitina, plast či pryskyřicový materiál, který následně ve formě ztuhne a vytvoří požadovaný tvar. Takto vytvarovaný inlay je poté přilepen na požadované místo v ústech. Toto je mnohem pracnější technika než vlévání pryskyřice přímo do dutiny, ale u případů, kdy je zub částečně zničen kazem, je tento postup nutný. V současné době jsou inlaye vyráběny z keramiky nebo kompozitní pryskyřice. Tyto inlaye jsou spolehlivé a po aplikaci zub zpevní. Jakým zubním materiálům se vyhnout. Nikl. Celostní a alternativní zubaři se na míle vyhýbají výrobkům z niklu, jakými jsou např. zubní drátky, můstky, korunky, rovnátka a jiné. Nikl je vysoce toxický materiál, který se používá pro svoji pevnost, ale v rámci péče o zuby by se nikdy používat neměl. Může způsobovat deprese, sebevražedné myšlenky a možná také rakovinu. Některými lékaři je ale bohužel stále používán k zafixování rovnátek, v levnějších korunkách a při dalších výkonech. Lepší alternativou je titan nebo ještě lépe oxid zirkoničitý. Stále ještě se však jedná o kovy, a proto je lepší se i těmto materiálům vyhnout. Méně toxické a čím dál častěji používané jsou již zmiňované keramické a pryskyřicové materiály. Kovová rovnátka. Těmto typům rovnátek se vyhněte. Obsahují příliš velké množství niklu. Problematické výplně zubních kanálků Řada stomatologů považuje proceduru výplně zubních kanálků za zastaralou a zavrženíhodnou. Cílem tohoto výkonu je zničit nerv v zubu, a tím zastavit bolest. Provádí se to tím způsobem, že se vyvrtá prostředek zubu, což je samo o sobě hrozné. Nervový kanálek se celý vyplní materiálem, většinou amalgamem, a nakonec se na zub nasadí korunka, aby zub dobře vypadal. Důvod pro výplň nervových kanálků je ten, že pokud zub odumírá nebo je zkažený, je lepší se ho snažit zachránit, než ho vytrhnout. Sama o sobě je tato teorie dobrá, bohužel ale ve většině případů nefunguje. Problém je totiž ten, že mrtvý či odumírající zub s výplní kanálku je velmi náchylný k infekcím. Rentgeny zřídka infekce zachytí, a tak se infekce šíří. Chronická infekce kdekoliv po těle je velmi zdraví škodlivá, jelikož způsobuje vznik toxických látek. U infekcí v zubech to platí dvojnásob. Infekce představuje dodatečný tlak na tělo a může zapříčinit vznik různých dalších onemocnění. Několik odborníků na léčbu rakoviny u svých pacientů potvrdilo, že se jejich zdraví zlepšilo poté, co jim byly odstraněny všechny nakažené, ale i zdánlivě zdravé, zuby s výplní v kanálcích. Řešení potíží s kanálky. Okamžitě začněte aplikovat pravidla zdravé a vyvážené stravy a posilujte ledviny neboť ty jsou energeticky se zuby nejvíce spojeny. Tato cesta umožní zubu se rychleji zotavit, většinou v horizontu několika týdnů i dříve. Pokud jste již výplň kanálků podstoupili. Zde čelíme složitějšímu problému. Někteří celostní stomatologové mohou pomocí metod aplikované kinesiologie či elektro-akupunkturních přístrojů a jiných zjistit v ústech i velmi jemný náznak chronické či započínající infekce zubu. Pokud se infekce neprokáže, zub se odstraňovat nemusí. Pokud byl ale již ze zubu odstraněn nerv, infekce se většinou prokáže. Mrtvé či odumírající zuby jsou ideálním hnízdištěm bakterií, virů a jiných mikro-organismů, o kterých se stomatologové teprve učí. Léčba antibiotiky je často v těchto případech neúčinná, jelikož tyto zuby mají omezenou cirkulaci. Antibiotika jsou rovněž příliš toxická a proti některým choroboplodným zárodkům nepříliš účinná. Další cestou je léčba koloidním stříbrem. Pokud ale infekce neustoupí, je z našeho pohledu pro celkové zdraví organismu nejlepší nakažený zub vytrhnout. Není to bohužel ideální řešení, ale rozhodně lepší než infekce v těle. Abscesy v zubu Kombinace nutričně vyvážené stravy a nahřívání postiženého zubu ultračervenými paprsky se při léčbě abscesu v zubu překvapivě prokázala jako velmi účinná. Rozhodně nemáme dobré zkušenosti s léčbou abscesů antibiotiky pro jejich toxický obsah a vedlejší účinky. Kroky, jak při této léčbě postupovat, jsou následovné: 1. Posilujte svůj imunitní systém a tvorbu energie v těle pomocí doplňků stravy a programu vyvážené výživy stravy. 2. Používejte lampu s infračervenými paprsky. Umístěte lampu blízko postiženého zubu a nahřívejte ho po dobu 10 minut 5-6x denně. Tento proces je velmi účinný. 3. Můžete použít koloidní stříbro – přírodní antibiotikum. Užívejte 1 polévkovou lžíci produktu, jenž má koncentraci stříbra menší než 50 ppm (50 částic stříbra na milion částic rozpouštědla), dvakrát denně a při aplikaci naklánějte hlavu tak, aby se roztok dostal k postiženému zubu. Tento postup provádějte minimálně po dobu 1-2 týdnů. Touto metodou dojde k odstranění abscesů v mnoha, ne však ve všech, případech. Obsah abscesu se začne odvádět do úst. V ústech u dásně postiženého zubu může tvořit bubliny či pěnu, což je v pořádku. Tento proces může trvat týdny, u těžkého abscesu i měsíce. To je také v pořádku. Během odvádění hnisu z abscesu by se neměla vkládat do zubu výplň. K plombování, pokud je potřeba, by mělo dojít až po vyprázdnění celého abscesu. Kavitace Kavitace jsou ložiska bakterií a zbytků po odstranění zubu nebo jiných stomatologických výkonech. Jsou hnízdištěm infekcí podobných těm v kořenových kanálcích. Bakterie a toxiny z nich se přesouvají do krevního oběhu, odkud snadno napadají orgány a tkáně. Konvenční zubní lékaři v kavitacích žádný problém nevidí, ty však mohou být zásadní příčinou špatného zdravotního stavu. Pokud se pacient po odstranění zubu necítí dobře, může to být způsobeno kavitací v ústech. V následujících bodech jsou nastíněna možná řešení: 1. Zvažte návštěvu celostního stomatologa, který o kavitacích něco ví: ví, jak je nalézt, určit postup, pokud přetrvávají, a jak je odstranit. Problém s odstraněním kavitací je ten, že se jedná o špinavý a krvavý proces. Může se také stát, že zubař poruší trojklaný nerv nebo jiný nerv v obličeji, a to je pak velký problém. 2. Možná pomalejší, ale v mnoha ohledech lepší a finančně méně náročnou cestou je stravování se dle programu vyvážené výživy. Tento program podpořte denním používáním infračervené lampy, pomocí které zub nahřívejte 30-40 minut 2x denně. Při používání lampy se vyhněte saunování. Ze zkušeností víme, že program vyvážené výživy pomalu vytáhne staré zubní infekce a kavitace ze zubů a ve většině případů je vyléčí. To může trvat i několik let, je to ale nejlepší řešení, které pomůže pacientovi zbavit se infekcí v celém těle, je tedy dobré být trpělivý. Nutričně vyvážená strava s sebou přináší spoustu dalších benefitů, stejně tak jako léčba saunou. Onemocnění dásní a periodintitida Další oblastí, která velice zajímá přírodní a celostní zubaře, je přirozená, nechirurgická léčba onemocnění dásní či periodintitidy. Onemocnění dásní je běžný jev, jenž je častou příčinou vypadávání zubů a jiných znetvoření dutiny ústní. Chirurgické zákroky, zejména oškrabávání dásní, jsou drsným, a často zbytečným, řešením tohoto problému. Než se k němu přistoupí, měly by být zváženy alternativní možnosti léčby. Vyvážená strava. Z našich zkušeností víme, že dásně většinou rychle reagují na změnu v příjmu živin a péči o zuby. Tento fakt již napovídá, že příčiny těchto onemocnění leží právě v nedostatku živin v těle, které v důsledku toho dává vzniknout infekcím v ústech. Nevyvážená hladina toxických kovů, jako např. velké množství mědi, malé množství zinku, vysoké procento kadmia a jiných, je také příčinou. Pomocí programu vyvážené výživy lze ale rychle tento stav napravit. Základní péče o zuby Vhodná zubní pasta. Navrhujeme jednu z následujících: 1. Tuhé mýdlo nebo speciální zubní prášek bez chemikálií. 2. Roztok 3% peroxidu vodíku. Podle svého uvážení můžete přidat ještě zažívací sodu. Během čištění namáčejte kartáček do roztoku 1-2x. Pokud se Vám zdá roztok příliš silný, přidejte ještě trochu vody. Tento čisticí prostředek ale nemá valnou chuť a u některých lidí může dráždit dásně. Většina běžných zubních past není vhodná, jelikož obsahují fluorid a Laurethsulfát sodný, látky, které jsou toxické jak pro dásně, tak pro zuby. Proto tým Doktor.cz jednoznačně doporučuje speciální zubní pastu s obsahem sibiřského propolisu. 3. Alternativou je také používání mrtvé kyselé vody s pH kolem 3 a následná neutralizace zásaditou živou vodou s pH kolem 10. Tato metoda nejen dobře odstraní bakterie v ústech, ale také zuby vybělí. Čištění zubů nití. Čistěte si zuby nití alespoň jednou denně, zvláště před spaním, aby zbytky jídla nezůstávaly mezi zuby celou noc. Existuje několik názorů na to, jak si čistit zuby nití. Tyto jsou shrnuty níže, čištění: 1. Standardní dentální nití. 2. Pomocí malých plastových držáčků, které se prodávají v drogeriích pod názvem Gum Easy Flossers a jiné a které se sestávají z plastového držátka, na které je připevněna zubní nit. Použití je snazší, než u běžné dentální nitě a zbytečně se při něm nití neplýtvá. Jsme rovněž toho názoru, že Flossers odvedou práci rychleji než standardní zubní nit. 3. Pomocí elektrických ústních sprch např. zn. Waterpik. Jedná se o dražší zařízení, která fungují na bázi rytmického vstřikování pramínků vody pod vysokým tlakem mezi zuby, tedy na bázi podobné jako u vysokotlaké myčky, tzv. wapky. Ústní sprchy údajně fungují lépe, než dentální nit, ale existují pochybnosti, zda je možné touto metodou odstranit i hluboko uvíznuté kousky jídla tak, jako to zvládne běžná dentální nit. Jednou z výhod ústních sprch je, že je možné do nádoby na vodu u těchto přístrojů přimíchat menší množství koloidního stříbra, peroxidu vodíku nebo jiné látky a čistit zuby tímto roztokem. Další výhodou je, že dosáhne až na místa, na která nitě nedosáhnou. To ocení zejména ti, kteří nosí rovnátka nebo trpí infekcí pod dásněmi. Čištění zubů. Zuby by se měly čistit minimálně jednou denně, ideálně však po každém jídle, a to okamžitě, aby nedošlo k vytváření zubního kamene a povlaku. Čištění zubů se provádí hlavně z toho důvodu, aby byly narušeny kolonie bakterií, které by jinak vytvořily tvrdý povlak. Čištěním lze také zuby vybělit, a to pomocí roztoku peroxidu vodíku nebo již zmiňovanou mrtvou kyselou vodou. Při bělení buďte ale opatrní, roztoky mohou poškodit zubní sklovinu a je potřeba je neutralizovat po skončení procedury. Zuby si čistěte až po použití dentální nitě, aby byly ze zubů odstraněny i uvolněné zbytky z mezizubí. Kartáček by měl mít pevné štětiny, ne však tak pevné, aby iritovaly dásně. Elektrické kartáčky s otáčivou hlavou jsou asi ještě lepší než ty standardní mechanické, ale i ty fungují perfektně, pokud se používají tak, jak mají. Postup kartáčkem je následovný: rychle přejeďte kartáčkem zuby, poté čistěte systematicky zuby pohybem nahoru a dolů, aby byl odstraněn kámen a povlak. Pokud trpíte onemocněním dásní, tento postup se nedoporučuje, jelikož můžete lehce bakterie „zamést“ pod dásně. V těchto případech je také dobré používat roztok peroxidu vodíku či mýdlo, aby byly odstraněny všechny bacily. Zvažte používání ústních sprch, tyto jsou pro ústa s onemocněním dásní lepší variantou. Ústní vody a jiné běžné produkty ústní hygieny. Vyhněte se běžným ústním vodám jako je Listerine, jež obsahují alkohol a jiné chemické látky, které narušují dásně. K tomu, abyste měli čistá ústa, je rozhodně nepotřebujete. Lepší variantou vyplachování úst je roztok 3% peroxidu vodíku. K peroxidu pro chuť případně přidejte pár kapek tekutého chlorofylu. Peroxid vodíku je běžné dostupný, např. na internetu. I slabší roztok peroxidu vodíku dokáže zabít většinu bakterií a nedráždit přitom dásně. Produkty na bělení zubů. S těmi opravdu opatrně. Pokud obsahují bělicí roztoky, mohou být ve větší či menší míře toxické. Tyto produkty nepoužívejte častěji než jednou či dvakrát ročně, jelikož poškozují, ač někdy jen nepatrně, zubní sklovinu. Je lepší nepřidělávat si zdravotní zátěž na úkor holywoodského úsměvu. Roztoky fluoridu a ústní vody. Fluorid je látka pro tělo velmi jedovatá. Doporučujeme vyhýbat se všem produktům, které fluorid obsahují, tedy všem zubním pastám, ústním vodám atp. Potíže s čelistním kloubem Celostní stomatologové rovněž kontrolují, zda je stavba zubního oblouku a skus v normě. Pokud tomu tak není, může dojít k tomu, že zuby porostou nesprávně, žvýkání bude problematické a pacient může v důsledku toho začít pociťovat bolesti hlavy, zatuhnutí čelisti a jiné neduhy. Příběh ze života. Dobrý skus je rovněž podmíněn přísunem důležitých živin spolu s konzumací tuhé potravy na podporu žvýkání. Dobrým příkladem toho, jak je žvýkání důležité, je příběh člena týmu Doktor.cz, který v mládí nosil do 20 let rovnátka. Pak zjistil, že důkladným žvýkáním přírodních potravin se mu čelist upravila a rovnátka dále nepotřeboval. Ve skutečnosti ale správný skus závisí na více faktorech než jen na tuhé stravě. Struktura celého těla musí být vyrovnaná, jinak nastanou problémy se zubním obloukem, který se bude postupně zužovat. Skus bude v důsledku toho problematičtější, což může mít za následek větší kazivost zubů. Čelistní kloub. Další oblastí, kterou se celostní a přírodní stomatologové zabývají, je vychýlení čelistního (temporomandibulárního) kloubu. Tento kloub je umístěn těsně pod uchem. Je na něm připevněna čelist, kterou tento kloub otáčí, a tak dochází k otevírání a zavírání úst. Vychýlení a tlak na tento kloub je běžnou záležitostí. Důvodem je nesprávný skus, chybějící zuby, zubní pomůcky, následky nehod atd. Tento stav může způsobit únavu, bolesti hlavy a krku, tiky v obličeji, poruchy spánku a jiné potíže. Lidé trpící poruchami čelistního kloubu si často stěžují na slabé tikání v uších a na zvláštní pocit při otevírání a zavírání úst. Narovnáním kloubu většina potíží odezní. Někteří zubaři, a nejen ti celostní, se specializují na úpravu problémů s čelistním kloubem pomocí různých cviků, pomůcek, úprav zubů atd. Tyto metody mohou k nápravě čelistního kloub pomoci. Úprava jídelníčku a s ní související zlepšení zdravotního stavu také pomáhá zmírnit tlak v čelisti, stejně tak jako chiropraktické a osteopatické metody, masáže a jiné přírodní způsoby. Než dojde na skřípání zubů a na invazivnější a dražší metody, měly by ty vyjmenované v tomto bodě být vyzkoušeny jako první. Závěr Správná péče o zuby je jedním ze základních kamenů dobrého zdraví. Co se týče provázanosti zdravých zubů a zdravého těla, má přírodní a celostní stomatologie hodně co nabídnout. Přijde doba, kdy budou tyto (dnes) alternativní metody součástí běžné zubní péče. A snad se jednou objeví i v osnovách učebnic konvenční medicíny. Mezitím je na nás, abychom si vybrali péči, které věříme. Pokud Vám vadí, že v okolí nemáte na výběr mezi standardním a celostním zubařem, dejte vědět příslušným orgánům, že je o celostní zubaře zájem a že by tito zubaři neměli být perzekvováni jen proto, že nabízejí pacientům jiný způsob péče. Jak najít toho pravého celostního zubaře. V současné době je bohužel velmi málo zubařů, kteří chápou a provozují koncepty péče o zuby, o kterých je zde psáno. I když má zubař na vizitce napsáno „celostní“, kolikrát to vůbec neznamená, že je to zubař dobrý, který používá nejlepší materiály a nejlepší postupy. Někdy je opravdu problém dobrého zubaře najít. Počet těch dobrých ale naštěstí roste. Možným zdrojem informací o celostních stomatolozích mohou být specializované stránky o hodnocení lékařů. Mějme ale na paměti, že členství celostního zubaře v nějaké organizaci není zárukou kvalitní péče. Nejlepší cestou je, zvolit si takového zubaře (a nemusí být celostní), který vyslechne Vaše požadavky ohledně zubní péče a bude ochotný o nich minimálně diskutovat. Možná byste mu mohli ukázat např. tento článek. Zubní lékařství – profese plná toxinů. Měli bychom si uvědomit, že stomatologie je profese, která je s toxiny úzce spojená. Stomatologové jsou často v rámci své práce vystavení rtuti, niklu, rajskému plynu, anestetikům a jiným toxickým látkám. Z tohoto důvodu také stomatologové trpí různými onemocněními, a tedy i jim by prospěl program vyvážené výživy a další kroky k očistě organismu, zejména pak program pro očistu těla od těžkých kovů, pomocí kterého by se jedů zbavili. Téma mrtvých zubov je silne ignorovaná, ale extrémne dôležitá a vo vlastnom záujme sa s ňou odporúčame dobre oboznámiť. Mŕtve zuby nie sú ani zďaleka tak bezpečné, ako sa nám pacientom i samotným zubným lekárom snažia nahovoriť regulačné úrady riadiace endodontiku. Napriek propagande a potláčaniu faktov existuje dostatok materiálov odhaľujúcich škodlivosť mŕtvych zubov pre zdravie. Je tiež stále viac svedomitých zubných lekárov, ktorí si sú týchto faktov vedomí a pre svojích pacientov robia to, čo je pre nich najlepšie. V skratke – Zub sa okrem hlavného koreňového kanálika skladá aj z vedľajších kanálikov, a tvrdá, avšak pórovitá štruktúra zuba sa skladá z niekoľko kilometrov dlhých mikrokanálikov, v ktorých za normálnych okolností (v živom zube) prúdi dentinálna tekutina vyživujúca zub. – Mŕtvy zub nie je možné, z biologického ani anatomického hľadiska, bežnými postupmi ošetrit (‘vyliečiť, vyčistiť, vydezinfikovať’) tak, aby sa pomaly nerozkladal a neuvoľňoval zo seba agresívne a nebezpečné baktérie a toxické látky z nich. – Mŕtvy zub začína byť septický a toxický od chvíle, keď je infikovaný a potom mŕtvy. Kedy a do akej miery sa jeho toxicita prejaví, záleží od individuálnej imunity (ktorej stav závisí od mnohých faktorov, no najmä od celkového životného štýlu). – Aj najlepšie ošetrený, ale stále mŕtvy a septický zub svojou toxicitou dlhodobo zaťažuje imunitu. Spočiatku nebádane, bez príznakov, avšak neskôr často spôsobuje celý rad chronických, akútnych a vážnych ochorení. – Veľmi zlé a nebezpečné je, že mŕtvy zub nebolí, keďže je odpojený od nervového a srdcovocievného systému. Je teda úplne mimo detekcie imunity a pomaly a bezbolestne si hnije. Ak by takýto zub bol napojený na nerv, spôsoboval by príšerné bolesti. – Podľa špecialistov venujúcich sa problematike existuje len jeden prípad, kedy nemusi byť starý mŕtvy zub odstránený, a to vtedy, ak zdravie nie je na prvom mieste konkretného človeka. V skratke, čo robiť s mrtvými zubami (a gingvitídou a paradentózou)? – Predchádzať kazom a potrebe liečenia koreňových kanálikov je možné svedomitou hygienou (viac v článku), kvalitnou výživnou probiotickou stravou bez cukru a priemyselne spracovaných obilnín (biela múka a pod.), a dostatočným príjmom vitamínov A, D, E, K2, horčíka a Omega 3 mastných kyselín. – Samozrejmými by mali byť pravidelné zubné prehliadky a kvalitná zubná hygiena u skúseného a svedomitého hygienika. – Ideálnou náhradou cukru je erytritol, ktorý je prírodný a navyše zabraňuje tvoreniu kazov viac ako známy xylitol. – Zatial jedinou, relatívne spoľahlivou metódou, ako zabezpečiť čo najdokonalejšie ošetrenie mrtvého zuba, je Fotona erbiový laser v nastavení SWEEPS (šokové fotoakustické výboje) v kombinácii s výplachovou tekutinou, čo má schopnosť lepšie (aj keď stále nie úplne, max na 90%) zničiť mikroorganizmy v hĺbke tvrdého a komplexného dentinálneho tkaniva, ktoré potom dlhší čas nie je zdrojom baktérii a toxínov unikajúcich do tela. – Na Slovensku zatial nie je táto metóda bežne dostupná, (máme informácie len o jedinom takomto pracovisku v Liptovskom Mikuláši). Veríme, že táto metóda bude v blízkej budúcnosti dostupná na viacerých miestach Slovenska. – Každý mŕtvy zub by mal byť pravidelne (aspoň každé dva roky) kontrolovaný pomocou dentálneho CTBC snímku (a skúseným dentálnym rádiológom schopným spozorovať aj najmenšie patologické zmeny), aby sa vylúčila prítomnosť nálezu. Avšak, aj bez prítomnosti očividného nálezu takyto zub nie je neškodným. – Nedostatočne ošetrené a výčistené lôžko po vytrhnutom mŕtvom zube môže byť podobným zdrojom dlhodobej infekcie ako samotný mŕtvy zub. Podľa mnohých špecialstov je toto tiež dôvodom neskoršieho odmietnutia/zlyhania implantov. – Nepodceňujte ochorenia ďasien, keďže majú veľmi škodlivý vplyv na zdravie celého tela. – Zubné implantáty sú jednou z možností po vytrhnutí zubu. V súčasnosti je čoraz viac informácií o tom, že titánové implantáty nie sú ani zďaleka pre telo neškodné tak, ako sa to dlho tvrdilo. Zirkónové implanty sa považujú za prijateľnejšie (biokompatibilné), napriek tomu, že majú isté technické nevýhody. – Amalgámové plomby (tak, ako aj mrtvé zuby) sú nezlúčiteľné s optimálnym zdravím človeka a po mnohých rokoch ignorovania to konečne uznávajú aj svetové stomatologické inštitúcie. Tento dôležitý článok vznikol žiaľ aj na základe naších osobných skúseností a po dlhom venovaní sa tejto oblasti. Už vopred upozorňujeme, že táto téma sa môže zdať kontroverznou, keďže tieto informácie nie sú v súlade z bežne a silne zaujato propagovaným učením v oblasti stomatológie a osobitne endodontológie. No čo v dnešnej dobe nie je kontroverzné, hlavne pokiaľ ide o otázky zdravia, ktoré je už mnoho dekád čoraz viac tovarom, ako samozrejmou súčasťou života človeka. Cieľom článku nie je kritizovať zubných lekárov. Hlavne preto, že ide skôr o systémové zlyhanie, arogantnú ignoráciu, popieranie faktov a nezriedka doslovne agresívnu perzekúciu tých, ktorí vystúpia z radu a na tieto fakty, v snahe robiť pre pacienta to najlepšie, poukažú. V USA a v Spojenom kráľovstve je nemálo lekárov a stomatológov (mnohých osobne poznáme a nie sú to len zubní lekári zameraní na tzv. biologickú stomatológiu), ktorým téma mŕtvych zubov nie je neznáma a sú si vedomí ich škodlivosti. Mnohí sa otvorene prikláňajú k presvedčeniu, že nemajú v ústach čo hľadať. Naším cieľom je čo najobjektívnejšie poukázať na problémy spojené s mrtvými zubami a motivovať stomatologickú obec a najmä pacientov, aby tejto dôležitej téme venovali pozornosť a zachovali si čo najlepšie zdravie ústnej dutiny. Ono má totiž bezpochyby významný vplyv na imunitu a celkové zdravie. Aj keď orálne zdravie je od celkového zdravia neodlučiteľné, je často vážne zanedbané. Môžeme si za to často sami (najmä dlhodobým zanedbávaním zubnej hygieny a životným štýlom), avšak problémy sú aj komplexnejšie – systémové. Jedným z vážnych dlhodobých systémových chýb je viera väčšiny (laikov i stomatológov), že infikovaný zub je možné liečit jednoducho, odstránením nervu (a ‘príslušenstva’), vyčistením koreňových kanálikov a zapečatením, a že takýto mŕtvy, no predsa vlastný zub je úplne v pohode a bude roky naďalej dobre slúžiť. Je to tak napriek tomu, že vážne výhrady voči takémuto liečeniu zubov trvajú už viac ako sto rokov, a ani najmodernejšie bežne dostupné technológie a liečebné postupy tieto výhrady doposiaľ nevyvrátili. Ako prvý na toxicitu mŕtvych zubov po rozsiahlom výskume už v roku 1900 upozornil známy zubný lekár Dr. Weston Price. Price nepracoval osamote. Výsledkom jeho celoživotného výskumu, na ktorom splupracoval s 90. špecialistami z mnohých oblastí zdravia, boli dva výskumné závery obsahujúce dovedna 1400 strán. Po jeho smrti bolo však prirodzeným želaním ľudí zachovať si vlastné zuby za každú cenu. Americká dentálna asociácia (ADA) takémuto trhovému dopytu rada vyhovela, kedže kvalitné náhrady zubov v tej dobe neexistovali. Iný zubný lekár, Dr Mahrady, ktorého si ADA najala, vzácnú prácu Dr Pricea zámerne zdiskreditoval v tom zmysle, že sa nijako neunúval Priceov výskum preveriť prakticky, opakovaným výskumom priamo na ľudoch a zuboch, ale jednoducho tak, ze zmanipuloval dáta tak, aby sedeli vtedajšej lukratívnej teorii (platnej až dodnes), že liečené mŕtve zuby sú aj vyliečitelné a nespôsobujú žiadne problémy. Hlásali tiež, ba hlásajú dodnes, ze Weston Price robil výskum nedôsledne a zbabral ho. Pravda je však taká, že napriek istým byrokraticko-akademickým nedostatkom Dr Price urobil v tomto smere viac výskumu, ako ktokoľvek iný predtým a potom. Napriek snahám o diskreditáciu práce Dr Pricea, ku koncu 30. rokov 19 storočia vačšina stomatológov i lekárov považovala jeho výsledky za hodnoverné a najmä bol konsenzus v tom, že mrtvé zuby spôsobujú infekcie inde v tele. Minimálne 15 neskorších rôznych výskumných prác prvotné bádania Dr Pricea potvrdilo. Nato však prišiel pán Pasteur s penicilínom a s vierou v to, že v tele dokáže zničiť všetky infekcie, vrátane baktérií v mrtvých zuboch. Nikomu nevadilo, že penicilín sa do mrtvého zuba z logického dôvodu nemohol a nemôže dostať. A tak sa celé roky veselo ‘liečili’ zuby tak, že sa po odstránení nervov stali mrtvými a roky sa pomaly rozkladali (hnili) pod zlatými korunkami bohatých ľudí. Tým, ktorí si takýto ‘luxus’ dovoliť nemohli, boli infikované zuby jednoducho vytiahnuté. A tak po Amerike (a postupne inde) po svete chodili (a stále aj chodia) ľudia s plnými ústami zlata a pod ním hnijucími zubami, a divia sa, prečo donekonečna tŕpia nespočetnými zdravotnými problémami. V roku 1993 však prišiel pre stomatologické zriadenie šok v podobe knihy Dr. Meiniga. Meinig nebol hocijaky zubár. Bol kapacita rovno v endodontike, teda v stomatológii zaoberajúcou sa práve liečením zubných kanálikov. Bol kapacitou preto, lebo sa týmto špecializovaným oborom zaoberal celých 50 rokov. Navyše bol jedným z 19. pokračujúcich základateľov americkej endodontickej asociácie, u ktorého liečbu koreňov študovalo mnoho zubných lekárov. Vďaka svojej prestíži sa neskôr stal aj hlavným zubným lekárom filmovej smotánky v Century Fox. Dr. Sam Meinig ale nebol s výsledkami svojej dlhoročnej práce spokojný. Bol dlhodobým svedkom zlyhávania liečených mŕtvych zubov a ich vplyvu na zdravie. Na sklonku svojej kariéry podrobne preštudoval výskumné materiály Dr. Westona Pricea. Samozrejme, znovu prešetril celkový (nielen dentálny) stav mnohých svojich pacientov. Výsledkom bola pre dentálnu obec zdrvujúca kniha Root canals – great cover up (ang. Koreňové kanáliky – obrovské zakrývanie pravdy). K akým poznatkom teda prišli Dr Weston Price, Dr Meinig a mnohí iní, zhrnieme v nasledujúcich bodoch. Všetko to začína neliečeným zubným kazom. Na jeho vzniku sa podieľa najmä nesprávna strava a hygiena, spôsobujúca acidobazickú nerovnováhu (preváha kyslosti) v ústnej dutine a zníženie iónov vápnika v krvi a slinách (čo spôsobuje odliv vápnika zo zubov a následne narúšenie skloviny kyselinami v ústach). Za hlavých páchateľov spôsobujúcich zubné kazy považovali cukor a bielu múku. Živý zub má okrem hlavného koreňového kanála, v ktorom je hlavný nerv a cievny systém, aj bočné, tzv. laterálne kanáliky. Okrem toho sa skladá aj z niekoľko kilometrov dlhých pórovitých mikrokanálikov, cez ktoré je zub vyživovaný, a cez ktoré sa zub aj spätným mechanizmom odvápňuje (najmä vplyvom zvýšenej glukózy v krvi a vplyvom kyselín z rozkládajúcich sa zvyškov jedál z ústnej dutiny). Zub môže odumrieť sám, napr. v dôsledku úrazu, agresivného škrípania zubami, alebo odstránenim jeho nervu a cievného systému (laicky, drene), a to zvyčajne po rozšírení a preniknutí infekcie z neliečeného kazu z jeho tvrdých častí (enamel a dentín). Mŕtvy zub sa stáva mŕtvym a toxickým (hoci na začiatku len vo veľmi malej miere) od chvíle, keď je odpojený od nervového a cievného systému. To, že je mŕtvy zub septický a toxický, a čím starší, tým septickejší a toxickejší, je nespochybniteľné. Otazka je len, kedy a do akej miery sa jeho toxicita prejaví. To závisí od mnohých faktorov, predovšetkým však na celkovej imunite konkretného človeka a teda aj na životnom štýle. V každom prípade ale imunita nie je stavaná na to, aby čelila nepretržitej a dlhodobej chronickej infekcii z obzvlášť toxických a pomaly rozkladajúcich sa zubov. Akékoľvek snahy akokoľvek dobrej imunity skôr či neskôr takým či onakym spôsobom zlyhajú. Keďže mŕtvy zub je odpojený od nervového systému, neboli, a to často aj napriek tomu, ak už spôsobil rozsiahly nález a úbytok kosti v jeho okolí, jasne viditeľný nielen na dentálnom CBCT, ale dokonca aj na bežnom rontgene. Preto sa mu hovorí ‘tichý a bezbolestný zabiják’. Dr Price a iní sa nestretli s mŕtvym zubom, ktorý by nebol viac či menej infikovaný a toxický a to bez ohľadu na to, či v oblasti mŕtveho zubu bol nález, alebo nie. Úplne čistý (nekontaminovaný, bez prítomnosti baktérii a toxínov) mŕtvy zub, pokiaľ je v ústnej dutine, jednoducho neexistuje. Ak niekto tvrdí opak, klame, či už vedome, alebo nevedome. Nielenže je to logický fakt, ale tí, čo sa roky mrtvými zubami zaoberali, takýto zub nenašli ani napriek tomu, že boli endodonticky ošetrené (liečené) najlepšími špecialistami a metódami. Dúfať, že dnešná endodontika je predsa pokročilá a vyspelá, je skôr vierou ako realitou. Totiž, v použitej literatúre nižšie nájdete niekoľlko súčasných zdrojov (r. 2017 až 2023), ktoré jasne a zreteľne poukazujú na to, že ani najnovšie a najlepšie metódy v ideálnych laboratórnych podmienkach nedokázali ľudské mrtvé zuby zbaviť úplne všetkých mikroorganizmov. Dr. Price skúmal účinok mŕtvych zubov na stovkách zajacov. Všetky zajace, ktorým implantoval mŕtve zuby z človeka, do štyroch dní podochli, pričom mali podobné príznaky ochorení ako darcovia zubov. Naopak, nezdochol a ani nijako neochorel žiadny zajac s implantovaným zdravým zubom. Kolónie baktérií (a toxíny z nich), ktoré sa zvyčajne nachádzajú len v mŕtvych zuboch, boli nájdené na iných miestach v tele a to len u ľudí, ktoré majú mŕtve zuby. U ľudí bez mrtvých zubov podobné kolónie baktérii zvyčajne neexistujú. Spomedzi asi 500 rôznych baktérií, najčastejšou, ktorá osídľuje mŕtvy zub, najmä hrot koreňa (apex), je nebezpečný Enterococcus faecalis, teda tá istá baktéria, ktorá prevláda v stolici. Nachádza sa v hojnom počte aj pri zápale ďasien a paradentóze, ale osobitne v mŕtvych zuboch. Tu máte odpoveď na otázku, prečo niektorí ľudia majú neznesiteľný zápach z úst.
A to je len jedna z 500 kolónií baktérií, ktoré zvyčajne osídľujú mŕtve zuby! Aj veľmí nepatrné množstvo baktérii z mrtvého zuba môžu sposobiť vážne zdravotné problémy, najmä srdcovo-cievného charakteru. Baktérie v dentinálnom tkanive zuba nie je možné zničit antibiotikami, nielen kvôli zložitej anatómii dentinu, ale aj preto, že zub je už predsa odpojený od cievného systému a žiadne antibiotiká sa k nemu nedostanú. Je do istej miery možné eliminovať infekciu v okolí mrtvého zubu, ale nikdy v samotnom zube. Baktérie v mrtvých zuboch produkujú aj nebezbečné toxické látky (nebezpečnejšie ako samotné baktérie), vrátane neurotoxínov (viď napr. spojenie s demenciou). Dr. Price to zistil tak, že mikroorganozmov zbavenú dentintinálnu tekutinu z mrtvého zuba vstrekol do pokusných králikov, ktoré na to čoskoro všetky umreli. Ďalšou častou nebezpečnou baktériou obývajúcou mrtvé zuby je Clostridium botulinum. Táto baktéria sa bežne nachádza v ovocí a v mede a je zvyčajne úplne bezpečná. Stáva sa však obzvlášť nebezpečnou, ak žije v prostredí chudobnom na kyslík, ako napríklad poškodené konzervy a, akože inak, mŕtve zuby. V takomto prostredí produkuje nebezpečný exotoxín známy ako botulotoxín. Keďže ide o exotoxín, ktorý je telu cudzí, imunita si s ním nevie dostatočne a účinne poradiť. Toxicita z mŕtvých zubov je prirovnávaná syndrómu toxického šoku z tampónov. Samotné baktérie z tampónov nie sú tak nebezpečné, ako exo-toxiny, ktoré tieto baktérie produkujú v na kyslík chodobnom prostredí pošvy. Tieto nebezpečné toxíny kolujú cez krvný obeh po celom tele a spôsobujú sepsu a zlyhávanie orgánov. Pri mŕtvych zuboch je to podobné, lež omnoho pomalšie, čo by sa dalo nazvať ako syndróm chronickej toxicity. Podobne, ako tampón, ani mŕtvy zub nespôsobuje akútne problémy a bolesť v oblasti pôvodu (zdroj infekcie) toxicity. Price a iní zistili, že je veľmi zložité sterlizovať dokonca aj vytrhnutý zub, a to aj silnejšími chemikáliami, ako tie, ktoré sa používajú na čistenie zubných kanalikov v ústach. Pri skúmaniach osemdesiat percent zubov s ošetrenými kanálikami prepúšťalo baktérie už do jednej hodiny po zákroku, a v 84 percent takýchto zubov do 72. hodín vykazovalo najagresívnejšiu baktériu Enterrococcus feacalis! (Viď štúdiu Microbiology and treatment of acute apical abscess). Aj napriek faktu, ze mŕtvy (predtým infikovaný) zub nie je možné sterlizovať a čím ďalej, tým viac do tela uvoľňuje baktérie a toxiny z nich, Dr Price ani Meinig netvrdili, že všetky takéto zuby je nutné hneď vytiahnúť. Vo vtedajších časoch a pri vtedajšej životnej úrovni a strave, mŕtve zuby nespôsobovali bádateľné zdravotné potiaže asi 30% ľuďom. Avšak to, že zub nespôsobuje citeľné problémy (symptómy), vôbec neznamená, že je čistý, nie sú v ňom mikroorganiizmy a toxíny, ktoré sa pomaly uvoľňujú do tela. Dr Price a iní mikrobiologicky preskúmali okolo 5000 mŕtvych zubov, pričom ani jeden z 5000 takýchto zubov nebol čistý, bez baktérii a toxínov. To, či a do akej miery mrtvý zub spôsobí symptómy (problémy), záleží od mnohých faktorov, predovšetkým však od genetickej predispozície, stavu imunitného systému, ako včas (po infikovaní drene) a kvalitne bol zub ošetrený a od toho, v akom momentélnom stave je. Mŕtve zuby (a najmä staršie a tie, ktoré na CBCT snímkoch vykazujú nálezy) by určíte nemali byť ponechané u ľudi, ktorí majú podlomenú imunitu, sú často chorí (vrátane častej nádchy), majú akékoľvek chronické ochorenie a už vôbec nie u pacientov s ťažkými ochorenami. Často až 50% deštrukcia (spôsobená mrtvým zubom) alveolarnej kosti, alebo až rozsiahle cysty a iné pokročilé nálezy sú viditeľné na bežnom rontgene. V niektorých prípadoch nálezy v počiatočnom štádiu nemusia byť viditeľné ani na CBCT snímku, hoci skúsení dentálni rádiológovia našli väčšie či menšie patologické zmeny pod všetkými mŕtvymi zubami! Ak pri mŕtvom zube nie je bádateľný nález ani na CBCT snímku, neznamená to, že nie je toxický a baktérie a toxické látky z neho nepresakujú do tela. To, či baktérie a toxíny vytvoria v okolí koreňa mrtvého zuba nález, alebo nie, záleží od viacerých faktorov. Srdcovo-cievny systém je naviac postihovaný bakteriálnym (najmä streptokoky usadzujúce sa na srdcových chlopniach) a toxickým zaťažením z mrtvých zubov. Orálne infekcie, vrátane mrtvých zubov spôsobujú, alebo prijnajmenšom prispievajú a zhoršujú, celý rad ochorení, od častých nádch, angín, bronchytíd, očných a ušných infekcii, reumatizmu, alergií, degeneratívných, imunologických a duševných ochorení, až po vážne choroby. Dr Price, a po ňom, vrátane otca chirurgickej stomatológe Dr Blacka*, poukazovali aj na problém tzv. kavitácií – nezahojených a infikovaných zubných lôžok (dier) po zubných extrakciách, ktoré obsahujú baktérie, toxíny a osteomyielitické a osteonekrotické zubné tkanivo. Kavitácie, nazývané tiež ako mäkké gangrény, vznikajú z dôvodu nekvalitných extrakcii (zvyčajne infikovaných živých alebo mŕtvych) zubov. Nekvalitných v zmysle, že počas extrakcie často nie je infikovaná rana dokonale očistená a nie je odstranená periodontálna chrupavka (ktorá delí zub od ďasna – je veľmi silná, keďže jej úlohou je o.i. aj čeliť silnému žuvaciemu tlaku, ako nejaký tlmič), ktorá je rovnako infikovaná. Periodontálna chrupavka je potom prekážkou medzi ranou a ostatným tkanivom, kvolí ktorej imunita nedokáže pozostalú infekciu a zápal dokonale vyliečiť. Výsledkom je neukončené hojenie (o neokončenom a pretrvávajúcom hojení a vplyve na zdravie sme písali v knihe Rakovina – prečo stale umierame bez spoznania pravdy…) a chronický zápal (ktorý samozrejme často nebolí, pokiaľ nie je rozšírený až po najbližší nerv) s tým, že ponechaná chrupavka bráni resorbcii a vyplneniu zubného ložiska novým kostným tkanivom. Nekvalitne ošetrená a očistená rana po extrakcii je veľmi častým dôvodom neúspešných implantátov, ktoré telo môže odmietnúť aj pri malom množstve v rane pozostalých baktéríí a toxínov. *Dr Black bol zakladateľom modernej stomatológie v USA a je považovaný za otca chirurgickej stomatológie. Napriek tomu sa jeho práce o nebezpečí kavitácií po zubných extrakciách málokedy na fakultách spomínajú. Infekcie ďasien ako gingvitída a paradentóza sú rovnako zlé, avšak s rozdielom že baktérie sa množia rýchlejšie, avšak nie sú tak agresívne (keďže žijú v omnoho menej drastických podmienkach než v mŕtvom zube). Tieto ochorenia sú viac viditeľné, zreteľné, odhaliteľné a liečiteľné a obvykle aj vyliečiteľné. Podotknúť treba nevysvetliteľnú logiku, že je dnes už každému lekárovi jasné, že gingvitída a najmä parodontitída sú spojené s množstvom vážnych ochorení. Na druhej strane je ale naďalej ignorovaný, ba tvrdohlavo až arogante a niekedy aj agresívne popieraný fakt, že mrtvý zub nie je možné ošetriť tak, aby nebol stále väčším mikrobiologickým ložiskom a záťažou, a skôr či neskôr nespôsoboval menšie, väčšie a vážne zdravotné problémy. Baktérie a toxíny z mrtvých zubov unikajú do tela pomalšie ako pri gingvitíde a paradentóze, avšak sú omnoho agresívnejšie, keďže sa museli prispôsobiť omnoho zložitejšiemu prostrediu (v tvrdej štruktúre zuba) ako baktérie v ďasnách. Ako sú fakty ignorované endodontickým zriadením Bežná rada endontológov je taká, že bolestivý a infikovaný zub sa pokúsime vyliečiť antibiotikami. Ak sa to nepodarí, nerv (a celú zubnú dreň) vyberieme*, mechanicky a chemicky vyčistíme, zúbok zapečatíme a je to. Zachránili sme ho, a funguje pekne dalej ako každý iný zub. Žiaľ to, že takto zachránený zub si teraz pomaly hnije, už málokoho zaujíma. Často až pokiaľ nie je neskoro. *Zubná dreň ve veľmi dôležité a komplexné nervové a vaskulárne ústrojenstvo a mnohí biologickí stomatológovia ju považujú akoby za samostatný orgán. Dentálne, predovšetkým endodontické asociácie ignorujú dlhodobé informácie o rizikách mŕtvych zubov, klamlivo tvrdiac, že toxicita mŕtvych zubov bola vyvrátená pred 70. rokmi. Odvolávajú sa často alibisticky na to, že výskumy Dr. Westona Price sú predsa staršie ako sto rokov a na to, že predsa kvôli mŕtvým zubom ľudia hromadne neumierajú. A skúmal to vôbec niekto tak, ako predčasné úmrtia v dôsledku fajčenia a alkoholizmu? Neskúmal! Oháňajú sa úplne blúdnymi a irelevantnými štatistikami, tvrdiac, že 97% ošetrených zubných kanálikov je úspešne vyliečených. Za úspech sa však považuje len číri fakt, ak takýto ,vyliečený zub zotrvá v ústach bez očividnej infekcie po dobu ôsmych rokov (nuž aj fajčiari prežívajú viac ako osem rokov…). To, že takýto zub spôsobuje celý rad vážnych chorôb, nikoho nezaujíma. Istá endodontická asociácia v USA sa znížila až k vyhláseniu, že baktérie a toxíny z mrtvých zubov sa nedostávaju do tela, ale zostávajú len v zube (prípadne v jeho úzkom okolí). V inej časti však varovali pred použitím paraformaldehydu (ako účinnejšej alternatívy výplne kanálikov – gutaperči) s tým, že toxíny z neho môžu cirkulovať po tele, infiltrovať krvný obeh, lymfatické cesty a orgány (ale baktérie a toxíny z mrtvého zubu nejakým zázračným spôsobom nemôžu?!). Namiesto započatia zodpovedného výskumu (hoci aj nezainteresovanému laikovi by po predstavení základných faktov malo byť jasné, že mŕtve zuby nemôžu byť neškodné) o (ne)škodlivosti mŕtvych zubov, len bez podloženia popierajú akékoľvek obavy a agresívne napádajú a diskeditujú každého, kto na tieto veci poukazuje – vrátane mnohých svedomitých zubných lekárov, ktorí o probléme mŕtvych zubov vedia. Neexistuje jeden zodpovedný výskum, ktorý by zaručil neškodnosť mŕtvých zubov. Naopak, ani najnovšie výskumy za posledných päť rokov (viď zdroje na konci článku), ani prinajmenšom nepresvedčujú, že mrtvé zuby je možné dostupnými metódami na Slovensku ošetriť tak, aby sa vplyvom mikroorganizmov nerozpadali a baktériami a toxínmi nezaťažovali telo. Doposiaľ stále platí (viď najnovšie výskumy), že ako bežne dostupnými metódami (mechanické čistenie koreňa, chemickým výplachom a nasledné zapečatenie gutaperčou) tak ani najnovšími metódami, je z anatomického (zložita štruktúra zuba) a biologického (agresívne bakteriálne kolónie žijúce v hĺbke tohto nedostupného tkaniva, a ťažko odstrániteľný biofilm, ktoré tieto kolónie vytvárajú) hľadiska nemožné zub ošetriť tak, aby bol na 100% sterilný, aby sa po čase nerozkladal a nespôsoboval lokálnu a neskôr systémovú infekciu. Svedomitý a znalý zubný lekár nemôže po zhodnotení všetkých faktov tvrdiť, že mŕtve zuby sú neškodné. Tvrdenia, že mŕtve zuby sú neškodné, sú podobné tvrdeniam o neškodnosti fajčenia (niečo, čo medicínsky system tvrdo propagoval celé dekády), alebo popieraniu dôležitosti umývania rúk pred operačnými zákrokmi. Ako ďalej s mrtvými zubami v ústach? Biologickí zubní lekári tvrdia, že len u takého človeka nemusí ísť starý mrtvy zub von, ktorému nezáleží na čo najlepšom zdraví. Len najnovšie metódy ošetrenia nového mrtvého zubu po odstránaení drene môžu relatívne zaručiť, že dlhé roky nebude spôsobovať bakteriálnu infekciu a toxicitu. V roku 2016 prišiel na svet prelomový erbiový laser, ktorý pomocou v nastavení SWEEPS (niečo ako laser na steroidoch) svojími šokovými fotoakustickými impulzami dokáže preniknúť hlboko do štruktúry zuba, vrátane tvrdého dentinu, a pacifikovať väčšinu* agresívnych mikroorganizmov, najmä Enterrococcus feacalis. Veľký pokrok nastal aj v koreňových biokeramických výplniach ako napr. BC Endosequence filler s vysokou biokompatibilitou, vysokým pH (čo po ošetreni SWEEPS laserom na dlhé roky nedovolí množeniu nových mikroorganizmov), vysokou osteogenecitou a hydroxyapatitou (teda podporuje regeneráciu predtým narušeného kostného tkaniva), vysokou priľnavosťou na dentín v koreni zuba a nulovou zmenou objemu (nezmenšuje sa) – čo znamená, že medzi dentinálnou stenou kanalika a výplňou sa nevytváraju mikromedzery vhodné pre život baktérií (ako sa to deje pri výplni gutaperča). Okrem toho je na ošetrenie zuba pred jeho výplňou vhodné použiť injekcie s ozónom. Tento plyn vie tiež vykynožiť mikroorganizmy v hĺbke tvrdého tkaniva. * Maximálne však bolo zničených 90% mikroorganizmov a to v kombinácii s koncentrovaným 5,25% hypochloridom sodným – podľa výskumov na už vytrhnutých zuboch, v ideálnom proterdí laboratória. Viď zdroje nižšie. Problémom však je, že spomínaný erbiový laser je podľa naších informácií na SK dostupný len na jednom mieste na Slovensku a to v Liptovskom Mikuláši. Taktiež, nie je jasné, či erbiový laser dokáže zničiť mikroorganizmy v dlhodobo infikovanej zubnej chrupavke a okolitom kostnom tkanive, hlavne u staších mŕtvych zubov. Ak ma človek optimálne zdravie – koreňová výplň bez erbiového lasera by mohla byť z holistického hľadiska stále vhodná, avšak len za predpokladu, že zub je riadne a svedomito očistený a sterlizovaný aspon bežným dentálnym laserom. Musí byť tiež celý vyplnený biokeramickým biodentínom, určite nie gutaperčou (ktorá podlieha mikro-zmršťovaniu a teda prepúšťaniu baktérií a toxínov). Dobre ošetrený mŕtvy zub, čo najlepšie sterlizovaný bežným dentálnym laserom a vyplnený kvalitným BC biodentínom bude neškodnejší a bude mať dlhšiu trvácnosť ako zub ošetrený len bežnými metódami. Ak by sme mali zhodnotiť neškodnosť a bezpečnosť mŕtvych zubov od najlepších po najhoršie, bolo by to takto:
Orálna hygiena Pre zachovanie optimálneho zdravia ústnej dutiny a pre čo najmenšie riziko zubných kazov je dôležité:
Zuby je dôležité umyť alebo aspoň dobre vypláchnuť po konzumácií istých jedál, najmä kyslých, sladkých a obsahujúcich cukor a lepok. Funkčná výživová medicína a orálne zdravie – v krátkosti V celostnej (holistickej) medicíne sa oddávna traduje, že zdravie ústnej dutiny a zubov sú zrkadlom zdravia tela, a naopak, aj na celkové zdravie významne vplývajú. Pre zabezpečenie ich optimálneho zdravia je dôležité:
* Je dávno zistené, že zubný kaz nevzniká priamo kvoli nepriaznivému prostrediu v ústach (zlá hygiena a kyslé prostredie). Cukor a jeho zvýšená hladina v krvi (zvýšenie cukru v krvi spôsobujú aj jednoduché sacharidy ako múčne jedlá, biely chlieb, cestoviny atď.) spôsobuje stress na endokrinnú časť hypotalamu, ktorý následne vysiela signál priušným žľazám, čo rýchlo spôsobuje spätný tok dentinálnej tekutiny vyživujúcej zub, a teda odliv vápnika a iných minerálov zo zubov a nasávanie kyselín z ústnej duiny do zuba cez jeho dentín (a teda jeho pomalú deštrukciu – kaz. (Viď literatúru na konci. Ako vzniká zubný kaz a ako cukor spôsobuje odvýživenie zubu) *Namiesto cukru existujú nespočetné náhradné sladidlá, z ktorých najhorší je chemický aspartám. Med a agave sú prirodzená náhrada cukru, avšak s vysokou glykémickou hodnotou a musia sa používať s mierou, najmä u chorých ľudí. Neškodným, a pre zdravie zubov prospešným prírodne derivovaným sladidlom je erytritol, ktorý v porovnaní so xylitolom nemá nepriaznivé účinky na trávenie (ako nadúvanie) a oproti xylitolu zabraňuje vzniku zubného povlaku a kazu o cca 30% viac (xylitol o cca 15%). Erytritol má nulovú glykémicku hodnotu. V krátkosti o implantátoch. Titánové alebo zirkónové? Už dekády sú ako náhrada zubov používané titánové implanty. Dlho sa považovali za úplne biokompatibilné (teda že ich vraj telo úplne a na 100% prijalo), nekoródujúce a mechanicky veľmi odolné. Avšak, napriek tomu, že mnohí implantológovia stále ignorujú alebo prinajmenšom zľahčujú čoraz viac známe menej či viac vážne rizika spojené s titánovými implantátmi, odborná literatúra hovorí jasne. Existujú alergické reakcie na titánové implantáty a na zliatiny, z ktorých sú často vyrobené, a tiež existuje (napriek predošlým domnienkam, že titan vôbec nekoróduje) tzv. tribokorózia samotného titánu, z ktorého povrchu sa vplyvom dlhodobého mechanického namáhania a biologického vplyvu (krv, sliny, enzýmy atď.) uvoľnujú nebezpečné ióny a častice titánu. To spôsobuje mikrozápaly v okoli implantátu, šírenie nebezpečných anaeróbných baktérií (podobne ako pri mŕtvych zuboch) a toxínov z nich. Výsledok pre zdravie môže byť napokon podobný ako pri mŕtvych zuboch. Na druhej strane sú zirkonové implantáty, ktoré majú z hľadiska biokompatibility omnoho väčší úspech, keďže sú úplne bezkovové, nekoródujú, menej podliehajú implantitíde a perimplantitíde (keďže sú menej atraktívne pre priľnavosť baktérii a biofilmu z nich) a sú vhodnejšie aj pre pacientov s alergiami a inými imunologickými ochoreniami. Ich hlavnou nevýhodou je vyššia náchylnosť na lámavosť (avšak pri správnej voľbe implantu sa toto riziko podstatne znižuje) a zatiaľ nie sú tak technicko-dentálne flexibilné ako titánove implantáty. Čoraz viac implantológov na západe sa prikláňa k používaniu zirkónových implantátov a aj samotný švajčiarsky výrobca jedných z najkvalitnejších titánových implantátov Straumann uznáva, že zirkónové implantáty sú budúcnosť. V každom prípade, rozhodnutie je predovšetkým na pacientovi. Ak sa však rozhodnete pre titánový implantát, určite tak nerobte bez toho, aby ste si neurobili alergologický (na titan a iné zliatiny v implantátoch) genetický a bakteriologický test. V opačnom prípade riskujete menej či viac závažné komplikácie spojené s účinkom titánu v tele a odmietnutie implantu. Chceme tu však podotknúť fakt, že aj ak titánový (či už 100 percentný alebo zliatinový) implantát nespôsobuje očividné a citeľné problémy (a všetky alergologické a genetické testy sú negatívne), neznamená to, že nekoróduje (každý titán, aj ten najkvalitnejší podlieha spomínanej tribiokorózií) a že sa z neho do tela neuvoľňujú zdraviu škodlivé mikro alebo nano častice. Na záver, aj najlepší implantát na svete, titánový alebo zirkonový, môže spôsobiť vážne komplikácie ak je zanedbaná ústna hygiena.
|
|
The Root Canal Cover-Up: Did George Meinig Have it Right? (2021) https://myholisticdentist.com/2021/10/07/the-root-canal-cover-up-did-george-meinig-have-it-right/ Baktérie sú prítomné aj v zdanlivo bezproblémových mrtvých zuboch: Comparison of endodontic bacterial community structures in root-canal-treated teeth with or without apical periodontitis (Journal of Medical Microbiology, 2010) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20688952/ Britská NHS hovori o max 8-10 r trvanlivosti mrtvých zubov- https://www.nhs.uk/conditions/root-canal-treatment/what-happens/#:~:text=Root%20canal%20treatment%20is%20usually%20successful%20at%20saving%20the%20tooth,for%208%20to%2010%20years. Present status and future directions: Microbiology of endodontic infections (International Endodontic Journal, 2022) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34958494/ Microbiology of Root Canal Infections (Primary Dental Journal 2016) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28826437/ Endodontic microbiology (Journal of conservative Dentistry, 2010) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3010028/ Strategies for Biocompatible Endodontics (International Academy of Oral Medicine and Toxicology) https://www.healthfirstdental.com/wp-content/uploads/2019/10/stragegies-for-biocompatible-endo.pdf DNA Studies Confirm Dr. Weston Price’s Century-Old Findings Periodontal Disease and Nuclear and Oxidative DNA Damage https://www.intechopen.com/chapters/55150 Systematic Review on the Role of Lasers in Endodontic Therapy: Valuable Adjunct Treatment?https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32630217/ Laser activated irrigation with SWEEPS modality reduces concentration of sodium hypochlorite in root canal irrigation (2022) https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1572100022001600 Synergistic Antimicrobial Effect of Photodynamic Inactivation and SWEEPS in Combined Treatment against Enterococcus faecalis in a Root Canal Biofilm Model: An In Vitro Study (2023 Iran a Veľká Británia) – doposiaľ najlepšia metóda dezinfekcie mrtvého zuba MIMO ÚSTNEJ DUTINY podstatne znížila, avšak úplne nezničila nebezpečné baktérie). https://www.mdpi.com/2076-3417/13/9/5668 The Efficacy of Erbium Laser in Infected Root Canals: ex vivo study (European Scientific Journal 2017) doposiaľ najlepšia metóda dezinfekcie vytrhnutého mrtvého zuba MIMO ÚSTNEJ DUTINY, SWEEPS laser v kombinácii s 5,25% koncentrovaným hypochloritom sodným podstatne znížila (90%) prítomnost nebezpečnej baktérie E. Feacalis. https://www.researchgate.net/publication/320941629_The_Efficacy_of_Erbium_Laser_in_Infected_Root_Canals_ex_vivo_study Dangers and Side Effects of Root Canal Treatment – https://carrumdownsdental.com.au/dangers-and-side-effects-of-root-canal-treatment/ Kavitácie (nezahojené chronicky infikované a často nebolestivé rany po extrakciách): Neuralgia-inducing cavitational osteonecrosis in a patient seeking dental implants https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3513818/ DENTAL CAVITATIONS: WHAT ARE THEY AND HOW ARE THEY TREATED? Oralne infekcie a vplyv na zdravie Kardiovaskulárne zdravie – https://www.health.harvard.edu/heart-health/gum-disease-and-heart-disease-the-common-thread#:~:text=People%20with%20gum%20disease%20(also,or%20other%20serious%20cardiovascular%20event. Association between chronic periodontal and apical inflammation and acute myocardial infarction (Odontology 2014) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/23604464/ Periodontitis and cardiovascular diseases: Consensus report https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7027895/ Rakovina Gum disease may increase risk of some cancers (British Medical Journal) https://www.bmj.com/company/newsroom/gum-disease-may-raise-risk-of-some-cancers/ Bacteria Residing at Root Canals Can Induce Cell Proliferation and Alter the Mechanical Properties of Gingival and Cancer Cells (Journal of molecular sciences, 2020)https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7672538/ Respiračné ochorenia https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3786481/ Neurologické ochorenia https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8180549/ Autoimunita Autoimmunity-Basics and link with periodontal disease https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/27664383/#:~:text=Bacteria%20in%20the%20dental%20plaque,autoimmune%20component%20of%20periodontal%20disease. Zrak: Do Oral Pathogens Inhabit the Eye and Play a Role in Ocular Diseases? (Journal of Clinical Medicine 2022) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9146391/ Orbital apex syndrome secondary to apical periodontitis of a tooth: a case report https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9484228/ Demencia Association of periodontitis and oral microbiomes with Alzheimer’s disease: A narrative systematic review (Journal of Dental Sciences, 2022) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9588805/ Celkové zdravie: Systemic Health and Endodontics Root cause (slov. Koreň problému), dokumentárny film o mŕtvych zuboch https://watch.plex.tv/movie/root-cause Samozrejme, film Root cause mal aj patrične agresívnu odozvu takzvaných expertov z celého sveta, ktorí sa samozrejme neúnavne snažia film Root cause diskreditovať. A ako to býva, film Root cause po 60 dňoch stiahli z obehu Netflix (veď prečo by sa mali mať možnosť ľudia sami, na základe informácií za a proti, rozhodnúť. Lebo je predsa DEMOKRACIA!). Pôvodný dokument Root cause rýchlo stiahli a zostala len úbohá (aj tento celý film sme si pozreli) diskreditácia filmu pozostávajúca z niekoľkých pravdivých, z mnohých bezvýznamných vyjadrení, poloprávd až z úplných nemyslov, z ktorých asi najzávažnejším je, že po tom, ako sa zub úplne vyvinie (narastie), ‘zubná dreň nemá v zube nejakú významnú úlohu’! – https://www.youtube.com/watch?v=AIlYf047Pt8 Použité zdroje ohľadne titánových implantátov From peri-implantitis to implant disease (2018) – (samotný Straumann, výrobca oboch, titánových aj zirkonových implantatov priznáva, že titánové implantáty nie je budúcnosť, kvôli problémom s nimi spojenými) Toxicity of titanium in dental implants- Implications on patient health and clinical practice (Jounal of Dental Panacea, 2023) https://www.researchgate.net/publication/370047844_Toxicity_of_titanium_in_dental_implants-_Implications_on_patient_health_and_clinical_practice Impact of tribocorrosion and titanium particles release on dental implant complications – A narrative review (Japaneese Dental Science, 2021) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34630776/ Allergies to Titanium Dental Implants: What Do We Really Know about Them? A Scoping Review (Biology, 2020) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7698636/ General review of titanium toxicity (International Journal of Implant Dentistry, 2019) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6409289/#:~:text=Problems%20that%20may%20arise%20in,osseointegration%20failure%20of%20the%20dental Titanium exposure and human health (Oral Science International, 2019) https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/osi2.1001 Rastúce podvody v medicínskom výskume The systemic theory of dental caries (2011) (cukor a jeho systémický vplyv na hypothalamus a zubné kazy) https://europepmc.org/article/med/22313822 Ako vzniká zubný kaz a ako cukor spôsobuje odvýživenie zubu Matrix metalloproteinases (MMPs) in oral diseases(Review, 2004) https://www.scopus.com/record/display.uri?eid=2-s2.0-9444232274&origin=inward&txGid=ae028699e168af5c05a25e28acecd14b A hypothetical role for vitamin K2 in the endocrine and exocrine aspects of dental caries (2015) https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0306987715000328 |